Barcamp Kutaisi – Gruzie 2017

V gruzínském městě Kutaisi, které je známé hlavně levnými lety z a do evropských metropolí, jsme v posledním březnovém víkendu uspořádali třídenní barcamp. Společně se tu nad různými tématy, od kreativních kampaní, přes novinařinu v konfliktních regionech, až po práci s menšinami, zamýšlelo devadesát Gruzínů, Arménů, Ázerbájdžánců, Čechů, Ukrajinců, Rusů a jeden Slovák.

A co že je ten barcamp?? Jedná se o speciální formu konference, kde lektoři jsou posluchači a posluchači jsou lektoři, důraz je kladen na aktivní zapojení účastníků v rámci diskuzí a workshopů a vůbec všechno běží tak nějak víc fofrem než je u běžných konferencí zvykem.

Pro všechny, které zajímají lidská práva, ekologie, novinařina, tvorba webu a videí, kreativní kampaně či prostě touží měnit věci kolem sebe, byl barcamp skvělou příležitostí k nabrání nových zkušeností a inspirace. Široké spektrum pohledů a názorů na současný svět zde totiž představilo asi 15 lektorů ze 7 zemí.

Mezi nimi vystoupil také Turgut Gambar, syn bývalého ázerbajdžánského prezidenta. Od tohoto velkého klidného muže, který je známým lidskoprávním aktivistou, celkem očekáváte hrdinské příběhy o kolezích, kteří za účast na proti-státních demonstracích dostali tresty ve výši 10 let odnětí svobody. O něco víc vás ale zarazí, když stejné historky slyšíte i od drobných žen z Arménie či Gruzie. Mezi takové silné ženy patří i Arménka Ofelya Zalyian. Ta se k občanskému aktivismu dostala jen velmi nepříjemnou náhodou, když byl její bratr, v té době ve vojenské službě, obviněn z vraždy svého kolegy. Jistota o jeho nevinně, založená jak na osobním vztahu, tak (a hlavně?) na naprosto chybějících důkazech, pomohla Ofelyi nejen donutit soud, aby se případem důkladněji zabýval a posléze osvobodil obviněného, ale hlavně se jí podařilo poukázat na zkorumpovanost arménské armády. Ofelyia dostala na svou stranu rodiče zavražděného vojáka i širokou veřejnost včetně mnoha rodičů, jejichž synové byli během vojenské služby zabiti nebo neoprávněně uvězněni za obvinění z vraždy. Na první pohled nepochopitelné spojení rodin pozůstalých s rodinami domnělých vrahů, způsobilo nakonec systémovou změnu v arménské armádě, soudnictví i vězeňství. Tento příběh s happy endem ukazuje na sílu jednotlivce, přestože se jednalo o jemnou mladou a (v té době) nezkušenou slečnu a tak nás všechny povzbuzuje k zaujetí postoje tady a teď bez zbytečných výmluv.

Podobných inspirativních povídání zaznělo na barcampu desítky, jak z úst lektorů, tak účastníků. I na Kavkaze velmi citlivé téma LGBTQI aktivismu sklidilo pozitivní ohlasy – také díky výborné prezentaci Mariam Kvaratskhelia z Equality Movement, gruzínské organizace, která si původní název LGBT Georgia musela změnit, aby získala svolení pro označení dveří svých nových kanceláří.

Přednáška Rimmy Gelenavy z Disarmament and Nonviolence o Romech v Gruzii a práci s nimi upozornila na potřebu práce i se skupinami obyvatel, které bývají společností považované za „nedotknutelné“.

Kromě příkladů úspěšných kampaní připravil barcamp účastníkům i řadu praktických workshopů. David Pipia z Go Group Media učil zájemce jak tvořit profesionální video, Maria Sereda z Prague Civil Society mluvila o úspěšných kreativních kampaních, Mzia Paresishvili z rádia Svobodná Evropa a novinář na volné noze Vojtěch Boháč vysvětlovali, jak se mohou kvalitní novinařinou stavět mosty místo tvoření propastí, slovenský profesor Juraj Smatana představil možnosti boje s šířením propagandy a dezinformací, Antonín Jelínek ze Slova 21 prezentoval nástroje pro tvorbu webových stránek, atd.

Nezapomněli jsme ani na angažované umění, které bylo účastníkům představeno ve formě výborného divadla forum v podání skupiny mladých herců vedené pod hlavičkou kutaiské neziskové organizace Fond Suchumi. Jejich interaktivní scénky se věnovaly drogám a násilí na ženách, tedy problémech, které dnešní gruzínskou společnost trápí.

Dovolíme si tvrdit, že skrze akce jako byl barcamp, mohou získat aktivní lidé z celého světa mnoho tipů a doporučení, která mohou využít ve svých projektech a kampaních, čímž posunou svět zase o něco trošku k „lepším zítřkům“!*

* Ne, není to narážka na naše domnělé levičáctví, ale opravdu doufám, že se lidé budou mít stále lépe a lépe.

Inka Jurková pro Nesehnutí